S myšlenkou zaběhnout maraton si zahrávám už delší dobu, ale po zaběhnutí půlmaratonu si vždycky říkám, už nikdy víc! Jenomže pak zas někde zaslechnu, jak to nějaký smrtelník (myšleno, ne profi běžec) zaběhl a jak to byl úžasný pocit, a já si řeknu, to chci taky!
Jenže jak na to? Jsem vůbec schopná takovou dálku uběhnout?
Tak jako neplavce hodíte do vody a on začne plavat, tak já se prostě přihlásím a už nebude cesty zpět. Jsem totiž dříč a vím, že když se na to připravím, tak to prostě zvládnout musím.
V říjnu 2014 jsem tam běžela svůj první půlmaraton a moc si to užila (opravdu ano!). Měla jsem natrénováno, protože jsem se toho hodně bála, trasa vedla krásným lesoparkem, lidé kolem trasy neskutečně moc povzbuzovali a výsledkem mi byl ten nejlepší čas, za který jsem kdy 21,097 km zaběhla (1:58) čas už překonán :). A ještě jedna výhoda, místní závod nepatří do závodů RunCzech, tudíž není tak drahý a profláknutý.
Když v roce 2015 do Hradce Králové poprvé přidali maratonskou trasu, tak jsem nad tím začala přemýšlet, ale zdálo se mi to nemožné. Na druhou stranu jsem si řekla, že pokud maraton někdy poběžím, tak právě v Hradci Králové.
2. krok: Vybavení
Už od loňska mám hodinky TomTom multisport, které měří jak běh, tak cyklistiku a plavání. Velkou výhodou je měření tepovky na zápěstí a proto nemusím mít hrudní pás, který by mi překážel. Ráda totiž běhám úplně na lehko, bez zbytečností kolem, netahám mobil, pití, ani neposlouchám hudbu. Ráda vnímám svoje okolí, hlavně při běhu v přírodě, které mě také příjemně rozptyluje od někdy rutinního běhu. Na závodech je ale běh bez hudby úplně nejlepší, protože cítíte povzbuzování lidí kolem tratě a někdy i hudebníků.
Oblečení musím mít hlavně pohodlné, funkční a přizpůsobené počasí. Nepotrpím si na žádné značky, barvy a střihy.
3. krok: Boty
Asi jsem naprostý lajk a jeden z mála, který řekne, že mu na botech moc nesejde. Asi jsem nikdy neobula žádné zázračné boty, ze kterých bych měla pocit, že to zaběhnou za mě, nebo mi nějak výrazně pomůžou.
Určitě ale musí být pohodlné. A vůbec nemusí být drahé. První boty mi byly velikostí akorát a uběhla jsem v nich několik půlmaratonů, další boty jsem si koupila o chlup větší a běhá se mi v nich taky dobře. Žádné boty to za vás neuběhnou, vždycky je to dřina.
4. krok: Výživa
Zase, nejsem žádný odborník, nerada měním své stravovací návyky jen kvůli nějakému závodu, ale radši si nastavím své stravování dlouhodobě. Moje výhoda je, že opravdu mám ráda zdravé věci, chutnají mi a ještě z nich mám dobrý pocit. Proto se do jakékoliv zeleniny, ovoce, luštěnin, salátů nemusím nutit, ale ráda si je dopřávám pořád. Nenechám se omezovat ani v mléčných výrobcích, vždy ocením dobrý sýr, jogurt, mléko. Poslední dobou jím častěji vajíčka, protože jím méně masa. Mám málo železa, takže neodmítnu dobře připravené hovězí maso. Ani jiným masům se nebráním, ale sama si je nepřipravím. Kromě ryb, na které je expert můj přítel. Mou neřestí jsou sladkosti, ale těmi se snažím odměňovat a nejíst je pořád.
Před během zvýším množství sacharidů, po běhu si dám něco bílkovinného nebo proteinový koktejl.
5. krok: Běžecký trénink
Běžeckou sezónu 2016 zahajuju 14. března.
Běhám 3x nebo 4x týdně. Začala jsem se vzdálenostmi od 5 km, ale snažím se stále přidávát. Současným minimem se stává má oblíbená 10ti km trasa. Týdně uběhnu 30-40 km ale mým cílem je běhat 50 km týdně. Snad se tam už konečně blížím, přestože na to potřebuju hlavně dostatek času.
Asi měsíc před maratonem bych chtěla být schopná uběhnout 30 km najednou.
Ráda běhám v přírodě a nerada ve městě mezi domy. Je náročné najít si nějakou svou trasu, aby měla přiměřený počet kilometrů. Zvlášť v Bystrci, kde je vše z kopce do kopce, ale i to věřím, že mi ve výsledku pomůže. Našla jsem si minitrasu na 5 km (za Bystrcí), střední 10ti km (do Žebětína) a nejdelší 17 km (kolem přehrady).
1. týden (od 14. března): 32 km
2. týden (od 21. března): 35 km
3. týden (od 28. března): 39,5 km
dohromady březen: 85,5 km
4. týden (od 4. dubna): 29 km
5. týden (od 11. dubna): 42 km
6. týden (od 18. dubna): 44 km
7. týden (od 25. dubna): 32,5 km
dohromady duben: 168,5 km
8. týden (od 2. května): 44 km
9. týden (od 9. května): 28 km
10. týden (od 16. května): 52 km
11. týden (od 23. května): 50 km
12. týden (od 30. května): 51 km
dohromady květen: 184,5 km
13. týden (od 6. června): 50,6 km
14. týden (od 13. června): 50,75 km
15. týden (od 20. června): 42.86 km
16. týden (od 27. června): 15 km
dohromady červen: 195,39 km
17. týden (od 4. července): 30,3 km (Keňa)
18. týden (od 11. července): 17,38 km (Keňa)
19. týden (od 18. července): 11 km (Keňa)
20. týden (od 25. července): 44,38 km
dohromady červenec: 107,77 km
21. týden (od 1. srpna): 46,31 km
22. týden (od 8. srpna): 0 km (New York)
23. týden (od 15. srpna): 11,1 km (Korsika)
24. týden (od 22. srpna): 31,46 km
25. týden (od 29. srpna): 53,26 km
dohromady srpen: 109,12 km
26. týden (od 5. září): 30,56 km
27. týden (od 12. září): 32,13 km
28. týden (od 19. září): 51,13 km
29. týden (od 26. září): 19,14 km
dohromady září: 160,92 km
30. týden (od 3. října): 48,15 km (maraton!)
dohromady říjen: 53,2 km
6. krok: Závody
Je fajn zařadit závody do vaší přípravy na maraton, protože závody se (alespoň mě) běhají úplně jinak. Motivovaná ostatními běžci, diváky a tím, že "o něco" jde, jsem schopná uběhnout daleko lepší časy než v tréninku.
Moje termínovka 2016:
2. 4. Půlmaraton Praha (čas 1:56:18, OR)
25. 6. Půlmaraton Olomouc
9. 10. Maraton Hradec Králové
Dobrovolničím:
17. 4. Brněnský půlmaraton
4. 6. Půlmaraton České Budějovice
7. krok: Doplňkové sporty
Jednotvárnost není dobrá ani při tréninku na maraton. Jednou týdně chodím plavat a na lekci power jógy, která mi dodá pružnost a zpevní hlavně střed těla.
8. krok: Posilování a protahování
Nejraději posiluju doma po běhu, nebo jen tak. Používám jen málo pomůcek, a to podložku a protahovací gumu. Zaměruju se na posílení středu těla a břicha.
9. krok: Hlava
Hlavní část běhu se odehrává v hlavě. Já říkám, že si nastavím hlavu na délku běhu. Nevím jak to funguje u ostatních, ale já si vždycky před závodem v hlavě nastavím jak daleko poběžím a podle toho si rozvrhnu síly, ale také psychiku. Někdy si připadám jako robot, který se prostě nezastaví, než tu délku uběhne. Dokážu jít za práh bolesti a sama sebe přesvědčit, že bolest je jen dočasný stav, který poleví v cíli a vymění ho jeden z nejhezčích pocitů, co znám. Ten pocit, že jste něco dokázali a posunuli si hranice. Za to ty dočasně nepříjemné chvíle přeci stojí (jsem upřímně zvědavá, jak mi to zafunguje/nezafunguje při maratonu).
Z minulosti
Jedním z nejmilejších závodů bylo Rungo Namydlená pětka, takže 5 km Mariánským údolím. Dostali jsme krásná trička a sešli se skvělá parta kolegů. Jako třešnička na dortu bylo setkání se sympatickým ultramaratoncem Danem Orálkem, který si spolu se svým špiclíkem Čipem střihl závod s námi. Vlastně ho úplně uzavíral, aby se nikdo necítil blbě, že běží poslední. Můj nejrychlejší 5,26 km za 25min45s.
Tím vlastně naše běžecké nadšení začalo. Psal se rok 2014.
Jak už jsem zmínila, v roce 2014 jsem běžela svůj první půlmaraton v Hradci Králové. Jeli jsme tam skupinka kolegů a moc jsme si celý den užili.
Čas 1h58.
Ráda jsem běhala orientační běhy, ale musím říct, že jsem se nikdy nedokázala rozientovat podle buzoly a spíš mi překážela. Buď jsem stanoviště lehce našla, nebo také dlouho hledala, vždycky to bylo půl na půl. Nebylo výjimkou, že jsem naběhala i dvakrát víc km, než byla délka trasy. Ale nikdy jsem si z toho nic nedělala, protože nad běhání po lese prostě není.
V roce 2015 jsem si zaběhla půlmaraton v Českých Budějovicích, který se běhá na začátku června a tento ročník bylo neskutečně teplé počasí. Hodně lidí kolabovalo a bylo moc důležité doplňovat tekutiny. Dokonce nás na několika místech trati kropily kropící vozy.
Čas 2h02.
No a konečně rok 2016 už není tak daleká minulost a já musím zmínit pražský půlmaraton, který se běžel 2. dubna. Byla to největší akce, na které jsem byla, ale díky skvělé organizaci jsem rozhodně neměla pocit, že by na startu stálo necelých 12 tisíc běžců.
Čas 1h56.
Jenže jak na to? Jsem vůbec schopná takovou dálku uběhnout?
Tak jako neplavce hodíte do vody a on začne plavat, tak já se prostě přihlásím a už nebude cesty zpět. Jsem totiž dříč a vím, že když se na to připravím, tak to prostě zvládnout musím.
1. krok: Přihláška
Přihlásila jsem se na maraton v Hradci Králové (běží se 9. října 2016).V říjnu 2014 jsem tam běžela svůj první půlmaraton a moc si to užila (opravdu ano!). Měla jsem natrénováno, protože jsem se toho hodně bála, trasa vedla krásným lesoparkem, lidé kolem trasy neskutečně moc povzbuzovali a výsledkem mi byl ten nejlepší čas, za který jsem kdy 21,097 km zaběhla (1:58) čas už překonán :). A ještě jedna výhoda, místní závod nepatří do závodů RunCzech, tudíž není tak drahý a profláknutý.
Když v roce 2015 do Hradce Králové poprvé přidali maratonskou trasu, tak jsem nad tím začala přemýšlet, ale zdálo se mi to nemožné. Na druhou stranu jsem si řekla, že pokud maraton někdy poběžím, tak právě v Hradci Králové.
2. krok: Vybavení
Už od loňska mám hodinky TomTom multisport, které měří jak běh, tak cyklistiku a plavání. Velkou výhodou je měření tepovky na zápěstí a proto nemusím mít hrudní pás, který by mi překážel. Ráda totiž běhám úplně na lehko, bez zbytečností kolem, netahám mobil, pití, ani neposlouchám hudbu. Ráda vnímám svoje okolí, hlavně při běhu v přírodě, které mě také příjemně rozptyluje od někdy rutinního běhu. Na závodech je ale běh bez hudby úplně nejlepší, protože cítíte povzbuzování lidí kolem tratě a někdy i hudebníků.
Oblečení musím mít hlavně pohodlné, funkční a přizpůsobené počasí. Nepotrpím si na žádné značky, barvy a střihy.
3. krok: Boty
Asi jsem naprostý lajk a jeden z mála, který řekne, že mu na botech moc nesejde. Asi jsem nikdy neobula žádné zázračné boty, ze kterých bych měla pocit, že to zaběhnou za mě, nebo mi nějak výrazně pomůžou.
Určitě ale musí být pohodlné. A vůbec nemusí být drahé. První boty mi byly velikostí akorát a uběhla jsem v nich několik půlmaratonů, další boty jsem si koupila o chlup větší a běhá se mi v nich taky dobře. Žádné boty to za vás neuběhnou, vždycky je to dřina.
4. krok: Výživa
Zase, nejsem žádný odborník, nerada měním své stravovací návyky jen kvůli nějakému závodu, ale radši si nastavím své stravování dlouhodobě. Moje výhoda je, že opravdu mám ráda zdravé věci, chutnají mi a ještě z nich mám dobrý pocit. Proto se do jakékoliv zeleniny, ovoce, luštěnin, salátů nemusím nutit, ale ráda si je dopřávám pořád. Nenechám se omezovat ani v mléčných výrobcích, vždy ocením dobrý sýr, jogurt, mléko. Poslední dobou jím častěji vajíčka, protože jím méně masa. Mám málo železa, takže neodmítnu dobře připravené hovězí maso. Ani jiným masům se nebráním, ale sama si je nepřipravím. Kromě ryb, na které je expert můj přítel. Mou neřestí jsou sladkosti, ale těmi se snažím odměňovat a nejíst je pořád.
Před během zvýším množství sacharidů, po běhu si dám něco bílkovinného nebo proteinový koktejl.
5. krok: Běžecký trénink
Běžeckou sezónu 2016 zahajuju 14. března.
Běhám 3x nebo 4x týdně. Začala jsem se vzdálenostmi od 5 km, ale snažím se stále přidávát. Současným minimem se stává má oblíbená 10ti km trasa. Týdně uběhnu 30-40 km ale mým cílem je běhat 50 km týdně. Snad se tam už konečně blížím, přestože na to potřebuju hlavně dostatek času.
Asi měsíc před maratonem bych chtěla být schopná uběhnout 30 km najednou.
Ráda běhám v přírodě a nerada ve městě mezi domy. Je náročné najít si nějakou svou trasu, aby měla přiměřený počet kilometrů. Zvlášť v Bystrci, kde je vše z kopce do kopce, ale i to věřím, že mi ve výsledku pomůže. Našla jsem si minitrasu na 5 km (za Bystrcí), střední 10ti km (do Žebětína) a nejdelší 17 km (kolem přehrady).
1. týden (od 14. března): 32 km
2. týden (od 21. března): 35 km
3. týden (od 28. března): 39,5 km
dohromady březen: 85,5 km
4. týden (od 4. dubna): 29 km
5. týden (od 11. dubna): 42 km
6. týden (od 18. dubna): 44 km
7. týden (od 25. dubna): 32,5 km
dohromady duben: 168,5 km
8. týden (od 2. května): 44 km
9. týden (od 9. května): 28 km
10. týden (od 16. května): 52 km
11. týden (od 23. května): 50 km
12. týden (od 30. května): 51 km
dohromady květen: 184,5 km
13. týden (od 6. června): 50,6 km
14. týden (od 13. června): 50,75 km
15. týden (od 20. června): 42.86 km
16. týden (od 27. června): 15 km
dohromady červen: 195,39 km
17. týden (od 4. července): 30,3 km (Keňa)
18. týden (od 11. července): 17,38 km (Keňa)
19. týden (od 18. července): 11 km (Keňa)
20. týden (od 25. července): 44,38 km
dohromady červenec: 107,77 km
21. týden (od 1. srpna): 46,31 km
22. týden (od 8. srpna): 0 km (New York)
23. týden (od 15. srpna): 11,1 km (Korsika)
24. týden (od 22. srpna): 31,46 km
25. týden (od 29. srpna): 53,26 km
dohromady srpen: 109,12 km
26. týden (od 5. září): 30,56 km
27. týden (od 12. září): 32,13 km
28. týden (od 19. září): 51,13 km
29. týden (od 26. září): 19,14 km
dohromady září: 160,92 km
30. týden (od 3. října): 48,15 km (maraton!)
dohromady říjen: 53,2 km
6. krok: Závody
Je fajn zařadit závody do vaší přípravy na maraton, protože závody se (alespoň mě) běhají úplně jinak. Motivovaná ostatními běžci, diváky a tím, že "o něco" jde, jsem schopná uběhnout daleko lepší časy než v tréninku.
Moje termínovka 2016:
2. 4. Půlmaraton Praha (čas 1:56:18, OR)
25. 6. Půlmaraton Olomouc
9. 10. Maraton Hradec Králové
Dobrovolničím:
17. 4. Brněnský půlmaraton
4. 6. Půlmaraton České Budějovice
7. krok: Doplňkové sporty
Jednotvárnost není dobrá ani při tréninku na maraton. Jednou týdně chodím plavat a na lekci power jógy, která mi dodá pružnost a zpevní hlavně střed těla.
8. krok: Posilování a protahování
Nejraději posiluju doma po běhu, nebo jen tak. Používám jen málo pomůcek, a to podložku a protahovací gumu. Zaměruju se na posílení středu těla a břicha.
9. krok: Hlava
Hlavní část běhu se odehrává v hlavě. Já říkám, že si nastavím hlavu na délku běhu. Nevím jak to funguje u ostatních, ale já si vždycky před závodem v hlavě nastavím jak daleko poběžím a podle toho si rozvrhnu síly, ale také psychiku. Někdy si připadám jako robot, který se prostě nezastaví, než tu délku uběhne. Dokážu jít za práh bolesti a sama sebe přesvědčit, že bolest je jen dočasný stav, který poleví v cíli a vymění ho jeden z nejhezčích pocitů, co znám. Ten pocit, že jste něco dokázali a posunuli si hranice. Za to ty dočasně nepříjemné chvíle přeci stojí (jsem upřímně zvědavá, jak mi to zafunguje/nezafunguje při maratonu).
Z minulosti
Jedním z nejmilejších závodů bylo Rungo Namydlená pětka, takže 5 km Mariánským údolím. Dostali jsme krásná trička a sešli se skvělá parta kolegů. Jako třešnička na dortu bylo setkání se sympatickým ultramaratoncem Danem Orálkem, který si spolu se svým špiclíkem Čipem střihl závod s námi. Vlastně ho úplně uzavíral, aby se nikdo necítil blbě, že běží poslední. Můj nejrychlejší 5,26 km za 25min45s.
Tím vlastně naše běžecké nadšení začalo. Psal se rok 2014.
Jak už jsem zmínila, v roce 2014 jsem běžela svůj první půlmaraton v Hradci Králové. Jeli jsme tam skupinka kolegů a moc jsme si celý den užili.
Čas 1h58.
Ráda jsem běhala orientační běhy, ale musím říct, že jsem se nikdy nedokázala rozientovat podle buzoly a spíš mi překážela. Buď jsem stanoviště lehce našla, nebo také dlouho hledala, vždycky to bylo půl na půl. Nebylo výjimkou, že jsem naběhala i dvakrát víc km, než byla délka trasy. Ale nikdy jsem si z toho nic nedělala, protože nad běhání po lese prostě není.
V roce 2015 jsem si zaběhla půlmaraton v Českých Budějovicích, který se běhá na začátku června a tento ročník bylo neskutečně teplé počasí. Hodně lidí kolabovalo a bylo moc důležité doplňovat tekutiny. Dokonce nás na několika místech trati kropily kropící vozy.
Čas 2h02.
No a konečně rok 2016 už není tak daleká minulost a já musím zmínit pražský půlmaraton, který se běžel 2. dubna. Byla to největší akce, na které jsem byla, ale díky skvělé organizaci jsem rozhodně neměla pocit, že by na startu stálo necelých 12 tisíc běžců.
Čas 1h56.
 |
| před |
 |
po
|
Komentáře
Okomentovat