Rada na úvod: V létě do Dubaje vůbec nejezděte! A pokud pojedete, vůbec nevycházejte z letiště nebo klimatizovaných prostor. Horko, které venku panuje vás prostě složí.
Už když jsme v 6h ráno přilítali, tak hlásili venkovní teplotu 30 stupňů. Co teprve polední teplota, to si nedokážete představit.. Jako byste vrazili do zdi a každým krokem se vám podlamovaly nohy a pot z vás tekl proudem.
Já jsem v Dubaji přestupovala na cestě do Keni. Měla jsem asi 10h času a dostala skvělý nápad, co se takhle osvěžit v moři, když je tu takové teplo. Nejvyšší budovu Burj Chalifu a lyžařskou sjezdovku v obchoďáku jsem už viděla.
Veřejná pláž Jumeirah se nachází u stanice metra Lake Towers, asi 30min metrem z letiště. Při výstupu z metra je důležité se dobře zorientovat a nejít úplně opačným směrem, jako jsem to udělala já. 10min zacházky v takovém horku je nepříjemných. Mezi jednotlivými mrakodrapy je nádrž, kterou je potřeba přejít po mostě a pak už jste skoro na pláži. Cesta z metra trvá asi 15min.
Na pláž jsem dorazila totálně zpocená a hledala stín, který je na pláži nedostatkové zboží. Prodavači lehátek a slunečníků to dobře vědí. Nevadí, těším se do vody. Nechávám si věci na pláži a vrhám se do moře. Asi to není tak překvapivé, ale já to opravdu nečekala, že voda je neskutečně teplá! Je to jako v termálním bazénu. Ani trochu mě to neosvěžilo, vyšla jsem z vody a byla opět zpocená. Našla jsem malý stín, kde jsem si rozložila osušku. Chvíli jsem poseděla, ale dál to prostě nešlo. Naposledy jsem vlezla do vody, udělala pár fotek a hledala sprchu, kde bych ze sebe smyla sůl. Další potíž, kde hledat sprchy? To co jsem si myslela, že je sprcha, byl stojan s plakátem. Ptám se paní ve vodě, ale nerozumí anglicky, gestikuluju a nad hlavou ukazuju rukou jakoby sprchu stříkající vodu. Paní možná chápe a ukazuje o kus dál. Zkusím se tam podívat, zase ze mě lije a doufám, že nejdu zbytečně. Po asi 100metrech opravdu dojdu k domečku, kde jsou převlékárny, záchody a sprchy. Otevírám kabinku, chci pustit vodu, ale voda neteče, čtu, že musím zaplatit 5 dirhamů (asi 35 kč). Jediné peníze, které jsem si tu směnila jsem dala za jízdenku, takže žádná sprcha. Vracím se k metru, ale jdu trochu jinou cestou. Procházím hotelovými komplexy s ochlazovanými bazény. Tak moc bych si tam přála skočit. Narážím na nádrž a musím ji obejít, abych se dostala na most. Z mostu už to pak není daleko na zastávku metra. Jsem nadšená, když jsem konečně na zastávce, je klimatizovaná a ten obrovský teplotní rozdíl teď oceňuji. Alespoň do té doby než uschnu a bude mi zas zima. Jedu zpět na letiště, sice trochu dřív než jsem plánovala, ale to mi nevadí. Těším se, až si tam dám jídlo a hlavně neskutečně oceňuji sprchu na letišti. Teď už mi nic nechybí a hurá do Keni.
Komentáře
Okomentovat