Na prodloužený víkend jsme si zajeli do města Schwaz kousek od Innsbrucku. Kamarád je součástí evropské dobrovolné služby (EVS), díky které získal na rok práci ve volnočasovém centru pro mladistvé. A my byli rádi, že se můžeme podívat do krásného Tyrolska.
První krátký výlet vedl na kopec nad městem s kostelem a věží Freundsberg, kde nás odměnil pěkný výhled na město. Ještě jsme se prošli trochu výš a pak seběhli dolů a městem se dostali do naší ubykace.
Další den jsme se vrhli do zasněžených kopců a prošlapávali si cestu někdy až půlmetrovým sněhem. Cestou nahoru to stálo hodně námahy, ale dolů jsme sjížděli po všem co se dalo, po nohách, po zadku. Míjeli nás lidé na sněžnicích, skialpinisti, pejskaři. Plánovali jsme si vyjít na vrch Kellerjoch, ale chaloupka na vrcholu byla stále v nedohlednu a my měli málo času.
Bavili jsme se pobíháním, skákáním, koulováním ve sněhu až se mi na tkaničkách tvořily sněhové bambulky, které dosáhly velikosti gigantických bambulí.
3. den byl línější a i když jsme měli vyšší cíle, tak jsme se po odpojení jednoho člena rozhodli jít pouze na procházku v údolí mezi horami na hrad Georgenberg. Tam jsme si snědli svačinu a vydali se uzavřenou soutěskou kolem říčky. Cesta byla uzavřená, protože se přes zimu neudržuje, ale i tak jsme to riskli a viděli vodopády, jeskyně a kamzíky pasoucí se na strmém svahu.
Poslední den nás čekala cesta domů, ale taky prohlídka Innsbrucku. Počasí nebylo na naší straně a celou dobu mírně pršelo, ale i tak jsme si prošli vše důležité, zahlídli skokanské můstky, viděli nadzemní dráhu vedoucí až na horu nad městem a semafor s panáčkem lyžařem. Výlet jsme zakončili v zakouřené putyce, kde různě zvláštní individua popíjela, pokuřovala a my se rozloučili s naším kamarádem a jeli zpět do domoviny.
První krátký výlet vedl na kopec nad městem s kostelem a věží Freundsberg, kde nás odměnil pěkný výhled na město. Ještě jsme se prošli trochu výš a pak seběhli dolů a městem se dostali do naší ubykace.
Další den jsme se vrhli do zasněžených kopců a prošlapávali si cestu někdy až půlmetrovým sněhem. Cestou nahoru to stálo hodně námahy, ale dolů jsme sjížděli po všem co se dalo, po nohách, po zadku. Míjeli nás lidé na sněžnicích, skialpinisti, pejskaři. Plánovali jsme si vyjít na vrch Kellerjoch, ale chaloupka na vrcholu byla stále v nedohlednu a my měli málo času.
Bavili jsme se pobíháním, skákáním, koulováním ve sněhu až se mi na tkaničkách tvořily sněhové bambulky, které dosáhly velikosti gigantických bambulí.
3. den byl línější a i když jsme měli vyšší cíle, tak jsme se po odpojení jednoho člena rozhodli jít pouze na procházku v údolí mezi horami na hrad Georgenberg. Tam jsme si snědli svačinu a vydali se uzavřenou soutěskou kolem říčky. Cesta byla uzavřená, protože se přes zimu neudržuje, ale i tak jsme to riskli a viděli vodopády, jeskyně a kamzíky pasoucí se na strmém svahu.
Poslední den nás čekala cesta domů, ale taky prohlídka Innsbrucku. Počasí nebylo na naší straně a celou dobu mírně pršelo, ale i tak jsme si prošli vše důležité, zahlídli skokanské můstky, viděli nadzemní dráhu vedoucí až na horu nad městem a semafor s panáčkem lyžařem. Výlet jsme zakončili v zakouřené putyce, kde různě zvláštní individua popíjela, pokuřovala a my se rozloučili s naším kamarádem a jeli zpět do domoviny.
Komentáře
Okomentovat