Štastní a zmrzlí jsme se vrátili z Izraele. Pro návštěvu Izraele nás zlákala bohatá historie země, památky a také teplejší podnebné pásmo. To teplejší pásmo jsme značně podcenili, protože už předpovědi počasí mluvily o pouhých 5 stupních během týdne, kdy jsme měli tuto zemi navštívit. Tomu se nám ale nechtělo věřit, pouhých pár dní předtím totiž panovaly v Izraeli teploty i přes 20 stupňů celsia. Někdo v předpovědi musel udělat chybu. Vzali jsme si oblečení, které se dalo snadno vrstvit a ve kterém bychom nezmrzli po cestě na budapešťské letiště.
Tel-Aviv-Jaffa
Tak tedy vystoupíme večer z letadla a ovane nás studený izraelský větřík. Navlékáme všechny vrstvy a vydáváme se hledat naše ubytování. Máme mapu a podrobný popis, jak se k hostelu dostat, takže to jistě půjde dobře. Ale hle všechny názvy ulic a taktéž jiní ukazatelé jsou v hebrejštině, arabštině a někdy tedy i v latince, ale s pozměněným názvem. Improvizujeme, ptáme se lidí a hostel ve velmi dobrém čase najdeme. Jmenuje se Florentine a má výbornou reputaci, ubytovává jen mladé lidi do 45 let a podle toho to v něm i chodí. Ujímá se nás mladík s dredy a seznamuje s chodem hostelu, ukazuje náš 6lůžkový pokoj, kuchyňku a terasu, na které se druží veškeré obyvatelstvo hostelu. Informoval nás o společném odchodu do místních barů asi za půl hodiny. Vzali jsme si housky se sýrem, které jsme cestou nestačili dojíst, usedli na gauč do kouta terasy a tiše pozorovali okolí. Po naší skromné večeři dostal Ondra chuť na pivo, takže jsme se rozhodli pro prozkoumání nočního života.
 |
| ukázka bohatého nočního života v Tel-Avivu |
Skupina mířila do hospody, která byla přeplněná lidmi a nás to odradilo, cestou jsme viděli jinou, kde hrála živá hudba a lákalo nás příjemné venkovní posezení. Oddělili jsme se od skupiny a šli do oné příjemnější hospůdky. Objednali si pivo za neuvěřitelných 28 šekelů (skoro 200 kč!), Ondra k němu dostal panáka anýzové lihoviny, poslechli jsme si instrumentální rockovou hudbu, já vzala 2 podtácky do kapsy a šli jsme unaveni zpět na hostel. Naši noví spolubydlící ale pojali noční dobrodružství značně bujareji, vraceli se v průběhu celého rána a pravidelně nás budili smíchem a boucháním dveří.
 |
| snídaně na střeše v Tel-Avivu |
Snídaně nás potěšila, dali jsme si pečivo, hummus (cizrnová pomazánka), zeleninu, pak také místní nutelu a čaj či kafe a vzali si to na terasu s výhledem na celé město. Po snídani jsme si sbalili věci, osprchovali se a vydali na průzkum města. V 11hodin nás čekala Free Tour Tel-Avivem, na kterou jsme se moc těšili. Průvodce Amitai mluvil neuvěřitelně zapáleně o historii, že i já mu hltala každé slovo. Amitai je typickým mladým Izraelcem, jehož předci pochází z celého světa. Tatínek je Američan a maminka pochází z Jihoafrické republiky. Procházeli jsme starou částí Tel-Avivu, tedy Jaffou, která se rozkládá na nevelkém uměle vytvořeném kopci na pobřeží moře. Amitai nám dal ochutnat podle Ondry výbornou kávu a pečivo se směsí koření, která je zde velmi populární. Prohlídka končila po 2,5 hodinách a my vyhladovělí jsme se šli najíst a poté projít po pobřeží. Tel-Aviv se nám líbil, ale spíše staré město, ve kterém dýchá historie a méně už moderní město, s množstvím mrakodrapů a přeplněných ulic, ale zato s pěknými a dlouhými plážemi.
staré město Jaffa
moderní Tel Aviv s plážemi
Jeruzalém
Hlavním městem Izraele je oficiálně Jeruzalém, ten ale není uznávaný mnohými zeměmi a mezinárodní úřady jsou umístěny spíše v modernějším Tel-Avivu. Jeruzalém jako hlavní město uznává Izrael, Palestina a také například Česká republika.K večeru jsme chytili autobus do Jeruzaléma. Už po cestě začalo pršet a nepřestalo až do večera. Náš jeruzalémský hostel Chain Gate byl v úplném centru starého města, ve spleti úzkých uliček až u vchodu na Chrámovou horu a v bezprostřední blízkosti Zdi nářků. Celí mokří a unavení z poměrně dlouhého pochodu z nádraží jsme se ubytovali v kamenném hostelu bez jediného okýnka a s palandami na chodbě. Asi tomu člověk musel přijít na chuť, že je všude vlhko, oblečení či boty vám uschnou jen u elektrických kamínek, ale díky skvělým majitelům, mladé muslimské rodince s třemi milými neotravujícími dětmi, se nám tam velmi zalíbilo. No musíme přiznat, že hlavně kvůli tomu, že po první noci nám pan domácí nabídl soukromý dvoulůžkový pokoj za stejnou cenu jako náš 10ti lůžkový. Ale také proto, že sme si pochutnávali na bohaté arabské snídani: arabský chleba-pita, hummus, zeleninka, džemíky, nutelka, ovoce a sladkost. Dál nám pravidelně nabízel na ochutnání felafel (zeleninové karbanátky) a jako dárek mi dal náramek, který se hodí tak pro harémovou tanečnici. Ale to všechno působilo mile, my díky nim strávili 2 noci v pokoji s více lidmi a 2 noci v soukromém pokoji a ještě se slevou. Za to vše jsme se jim odvděčili výborným hodnocením na internetu.
 |
| hostel v Jeruzalémě |
Průzkum Jeruzeléma byl velmi náročný, to město v sobě skrývá tolik krásných a zajímavých míst, že nám ani 2 celé dny nestačily. Naše první kroky mířily ke Zdi nářků, která vypadá úplně obyčejně, ale zato atmosféra je neobyčejná. Zeď je oddělena na mužskou (větší) a ženskou (menší) část, ale bylo nám řečeno, že se chystá i část pro obě pohlaví, takže židovství kupředu. Ve všech přístupech ke Zdi vás scanují a projdete kontrolními rámy jako na letišti. To ale probíhá velmi hbitě a za okamžik jste u Zdi. Když jdete blíž, uvidíte židy s tórou opakující modlitby a kývající se do rytmu. Na mužské straně právě probíhal obřad bar micva, kdy se z chlapce stává muž. Jde jen o to, že když je chlapci 13. let, odebere se s rodinou do synagogy nebo rovnou do Jeruzaléma ke Zdi nářků, udělají tam skupinku, odříkávají verše z tóry, tancují, zpívají a nevím co ještě. Takovýchto skupinek tam bylo mnoho a probíhá to tam celý den, bylo pěkné to pozorovat. Ale i přesto, ženy tento obřad přes zábranu pouze pozorovaly.
Zeď nářků a židovské modlitby ve Zdi
 |
| Panorama se Zdí nářků a Chrámovou horou |
Vedle Zdi nářků je vchod na Chrámovou horu, která je významným místem jak pro židy, tak muslimy a křesťany. Prozatím se pomyslným vítězem stávají muslimové, kteří toto místo spravují, je zde postavený Skalní dóm se zlatou kupolí a významná mešita al-Aksá. Ondra dostal od jednoho Čecha, kterého jsme potkali na hostelu kapesní korán v angličtině, který s sebou nechtěl tahat, Ondra si ho vzal s sebou a při kontrole tak znejistěl místní hlídače, kteří si nebyli jistí, jestli ho s tím mohou pustit, ale protože to nebyla bible ani tóra, tak to prošlo. Přístup na Chrámovou horu je pro nemuslimy výrazně omezen, a to jen asi na 3hodiny denně a musí vcházet pouze vchodem od Zdi nářků. Pro muslimy není přístup omezen a mohou se tam dostat z mnoha vchodů okolo "hory". Na chrámové hoře se křesťané ani židé nesmějí modlit (mnoho z křesťanů a židů se to nelíbí, protože je to pro ně významné místo), páry nesmí dávat najevo jakoukoliv fyzickou náklonnost a samozřejmě nesmíte být vyzívavě oblečeni.
 |
| Skalní dóm |
Později odpoledne jsme se vydali prozkoumat Olivovou horu. Mnoho míst se tu nazývá hora, ale je to jen kopec, i když na Olivovou horu vede množství schodů a výstup vás minimálně pěkně zadýchá. Na schodech jsme potkali modlícího se mnicha, nahoře další mešitu a jakési zahrady, které právě zavírali. Naskytl se nám krásný výhled na pomalu se rozsvicující staré město. Cestou zpátky jsme sestupovali rozlehlým židovským hřbitovem za zvuků muezzin (vyzývání k muslimských modlitbám), které se šířilo po horizontu z různých mešit.
Dalšího dne jsme se opět zúčastnili tzv. free tour po starém městě od 11h. Dostali jsme skvělého Garyho, amerického žida, který se přistěhoval do Izraele, žil v Jeruzalémě 30 let a pak se se ženou přestěhoval do Galileje (severní Izrael). Jeho znalosti a vědomosti byly bezedné, věděl o všem vše a uměl to hlavně skvěle podat.
 |
| Free tour s Garym |
Principem free tour je totiž to, že jsou sice zadarmo, ale na konci se očekává, že přispějete "dýškem" tolik, na kolik si prohlídky ceníte (často je aji ustanovená nějaká min. částka, ale nejste nuceni něco dát), proto se průvodci snaží svou "tour" udělat co nejlepší a nejzajímavější. Tenhle Gary, jehož příjmením bylo Kamen (předci prý pocházeli z východní Evropy) nás přesvědčil, abychom mu též přispěli. Jeho prohlídka byla tříhodinová a dozvěděli jsme se například o již zmíněné společné Zdi nářků pro muže i ženy, o tom, jak moc se mezi muslimy cení cesta do Mekky a že ani omylem ji každý muslim nemůže vykonat, naopak jsou kvóty a dělají se pořadníky. Proto každý, kdo tuto cestu podnikne je velmi ceněn a na zdi a dveře jeho domu se malují symboly islámu a pověsí se obraz Mekky. Ve starém městě jsme takových šťastlivců viděli hned několik.
domy poutníků do Mekky
Protože pro všechny náboženství, které se v Izraeli nachází je velice důležitý Jeruzalém, o který se v minulosti neustále bojovalo, přetahovali se o něj židé, muslimové a křesťané, muselo se staré město mezi tyto náboženství nějak rozdělit. V dnešní době je rozdělené na největší muslimskou, křesťanskou, židovskou a arménskou část. Neznamená to ale, že byste v muslimské nenašli katolický kostel, hodně se to mísí a všichni spolu až překvapivě vychází.
 |
| Arménský dům |
Žádný křesťan si nenechá ujít baziliku Svatého hrobu, kde byl podle Bible ukřižován Ježíš Kristus. Je to dosti zapadlý a nenápadný kostel, který byl vybudován na skále označované Golgota. Gary říkal, že skála se za několik let výrazně změnšila kvůli turistům, kteří si chtěli kousek té posvátné skály vzít s sebou a kousek si odlomili. Dnes je za sklem a skály se můžete dotknout jen na malém místě. V kostele také najdete obrovský hrob Ježíše Krista, na který se stojí dlouhé fronty.
Ve starém městě bujarý noční život určitě nezažijete, celkově Jeruzalém je poklidnější v porovnání s Tel-Avivem. Ale i za zdmi starého města najdete skvělou zábavu v podobě pouličních hudebníků, množství restaurací a barů a rušných trhů s jedinečnou atmosférou.
Betlém
Návštěva blízkého Betléma je velkým zážitkem i pro nekřesťany. Dostanete se tam veřejným autobusem od Damašské brány. Nutno dodat, že Betlém je palestinské území, tudíž arabské město s ambicí autonomie. Cestou tam minete celní kontrolu, která náš autobus nezastavovala a hledíte na rozlehlou zeď, která odděluje palestinské a izraelské území. Pouze na cestě zpět zastavili celníci autobus a všichni Arabové museli vystoupit a být kontrolováni. Nám jen letmo zkontrolovali pasy. My jsme údajně ti bílí, privilegovaní, nepředstavující nebezpečí pro Izrael.Arabové si jsou vědomi zájmu křesťanských turistů, kteří navštěvují chrám Narození Páně a vnucují vám služby, které nepotřebujete. Chrám je momentálně v rekonstrukci, ale je otevřen veřejnosti. Údajné místo narození Páně je v kryptě kostela, která byla při naší návštěvě v obležení zájezdu polských turistů, kteří si prozpěvovali něco znějící jako: Narodil se Kristus Pán, Půjdem spolu do Betléma atp.
Velice zajímavá je právě zeď oddělující Betlém od Izraele tzv grafiti wall, která slouží jako palestinská "zeď nářků". Palestinci cítící křivdu na zeď kreslí a píšou vzkazy. Některé z nich si přečtěte zde.
 |
| Chrám Narození Páně s údajným místem narození |
Mrtvé moře a pevnost Masada
Jednou z povinností našeho pobytu v Izraeli bylo samozřejmě koupání v Mrtvém moři. Byli jsme rozhodnuti tam skočit i kdyby mrzlo, padaly hromy a blesky a třeba spadl meteorit. K tomu ale nedošlo a my se mohli vyčvachtat v krásných 10ti stupních. Voda byla až překvapivě teplá, možná 23 stupnů a oproti venkovní teplotě to byl rozdíl.Ein Gedi je zvláštní místo, je to město, kterému se říká kibuc, vypadalo jako uměle vytvořená oáza uprostřed pouště, ale je to jakési společenství, či osada v Izraeli, ve které lidé společně hospodaří. Je oplocená, nachází se tam rodinné domky, obchody, školy a veškeré sociální zázemí, kolem dokola jsou palmy. Ein Gedi je zároveň národní park, ve kterém najdete vodopády, jeskyně, prameny. A taktéž najdete tzv. Ein Gedi Spa, což jsou zase lázně asi kilometr vzdálené od města s přístupem k moři. Potíž Mrtvého moře je ta, že neustále ustupuje, Ein Gedi Spa bylo jistě přímo u pláže, ale dnes se k pláži musí jít asi půl kilometru. My jsme z moře byli nadšení, světe div se, opravdu to nadnáší! Prostě neuvěřitelné! Vedle přístupu do moře je místo nejníže položené na zemi.
Dalším velkým tahákem je pevnost Masada. Vypadá jako jeden z mnoha kopců v Judské poušti, ale před dvěma tisíci lety tu byla vybudovaná rozlehlá pevnost, která sloužila královi Herodovi jako útočiště před nájezdníky. Dneska tam najdete jen ruiny, ke kterým vede lanovka, nebo se tam vyšplnáte po Hadí stezce.
pohled na Masadu a spodní parkoviště
v pozadí Mrtvé moře
Nazaret
Nazaret je arabské město, které se nachází na severu Izraele v oblasti dolní Galilee. Nás přivítalo jak jinak než pořádným slejvákem, autobus nás vyhodil asi 2 kilometry od centra. Šli jsme se schovat do arabského bistra a objednali si felafel v bagetě. Když jsme do sebe nacpali poslední kousek bagety, přišel do podniku chlap, který se s námi okamžitě začal bavit. Ukázal nám cestu do historického centra a povídal po svých častých cestách po Evropě a také krásách Prahy a Českého Krumlova. Ochotně se nabídl, že když počkáme až se nají, sveze nás do centra. My vděčně přikývli. Cestou nám povídal, jak i pro místní je Izrael neskutečně drahá (je podstatně dražší než Česko) a že dokonce musejí platit vyšší daně, aby podpořili místní ekonomiku, které chybí jakýkoliv příjmy z průmyslu. Svezl nás centrem, ukázal nejzajímavější místa, dal nám na sebe kontakt, že mu můžeme kdykoliv zavolat a vyhodil nás u turistické kanceláře. |
| Nazaret, pohled na Baziliku Zvěstování |
Nadšeni ochotou místních lidí jsme se poinformovali v turistické kanceláři o našem hostelu a vzápětí ho našli. V samém centru historického města se nacházel příjemný Simsim hostel. Ubytovali jsme se v 8lůžkovém pokoji spolu s mladým běžeckým párem. V Nazaretu právě probíhalo mezinárodní mistrovství v orientačním běhu a těmto lidem opravdu počasí vyšlo jak nejhůř mohlo. Po ranních závodech přicházeli na hostel promočení jak potem, tak neustávajícím deštěm a neměli, kde si usušit oblečení. V hostelu chybělo topení, okna netěsnila a naším nejlepším přítelem se staly teplé deky a nahřívací láhve.
 |
| Simsim hostel |
 |
| prší a prší |
že by přestalo? jo, vyrážíme ven!
pořádně se vyzbrojit a večer do deček a zahřívat se..
 |
| v krásném obýváčku |
Za oknem bouřilo, padaly kroupy a začalo sněžit. Takto to s přestávkami trvalo 2 dny, právě během přestávek jsme se vydávali na průzkum města, kde se podle Bible zjevil Marii archanděl Gabriel a oznámil jí, že porodí Syna Božího. Ježíš zde vyrůstal, ale zároveň se mu nedostalo dostatečného pochopení jako proroka. Najdete zde dominantu města Baziliku Zvěstování, kde je sbírka vyobrazení Panny Marie z různých koutů světa. Najdete zde čínskou, indonéskou, americkou a dokonce i československou Pannu Marii.
československé vyobrazení Panny Marie Bazilika Zvěstování
 |
| v pozadí Bazilika |
 |
| takto prý nasněžilo v Jeruzalémě |
 |
| tyto zbytky sněhu jsme potkali v Nazaretu |
Vystoupali jsme na kopec, ze kterého jsme se kochali výhledem na město a na druhé straně na asi 30km vzdálené Galilejské jezero. Z Nazaretu vede příjemná pěší stezka až k jezeru, je prý dlouhá asi 50km, jdete jí 2-3 dny a na cestě najdete ubytování a hlavně krásné prostředí. Kdybychom měli více času a hlavně lepší počasí, určitě bychom do toho šli! V Jeruzalémě v hostelu jsme potkali Čecha, který šel z Golanských výšin přes Nazaret a téměř až do Jeruzaléma. Pak se chystal do Betléma a odtud pěšky k Mrtvému moři. Patřil mu náš obdiv, protože k Mrtému moři jde přes Judskou poušť, která není hostinná a přes palestinské území, na kterém nikdy nevíte, co se může stát. Ale pravdou je, že celá Izrael je protkaná tzv. Národní stezkou, která je určena právě poutníkům a cestovatelům a prý vede těmi nejkrásnějšími místy, které Izrael nabízí.
Haifa
Naší poslední zastávkou před letištěm bylo město Haifa, čtvrté největší město Izraele ležící na břehu Středozemního moře. Vděčnou turistickou atrakcí je Světové centrum Bahá'í se zlatou svatyní Bába a přilehlými zahradami, které je od roku 2008 na seznamu světového dědictví UNESCO. Město obývají ho jak arabové, tak židé. Tudíž o sobotě je město vyprázdněné kvůli svátku šabat (od pátečního do sobotního soumraku). Obchody jsou až na výjimky zavřené, nádraží taktéž a městem prochází jen turisté. Nejhorší je si vybrat den odletu z Izraele v sobotu, protože máte ztíženou cestu se na letiště dostat. Navíc když vám v arabském (nedodržujícím šabat) městě řeknou, že i z Haify vlaky na letiště (vzdálené další 2 hodiny) určitě jezdí. Omyl nejezdí, ani autobusy.. Další omyl je, když vám místní řekne, abyste si vzal taxi, který stojí asi 100 šekelů a pak vám taxikář řekne 600 šekelů a stovce se vysměje. Se stěstím jsme se dostali na odlehlé a prázdné autobusové nádraží, kde do pěti taktéž nic nejelo. Ale pak.. první autobus 17:20 a rovnou na letiště! Jaké štěstí.. |
| Svatyně Bába a perské zahrady |
 |
| haifské panorama s mořem |
Komentáře
Okomentovat